Má tantrická pouť Puškarem i každým všedním dnem

Autor: Xenie Suhayla Komers | 16.2.2015 o 13:09 | (upravené 16.2.2015 o 13:15) Karma článku: 0,00 | Prečítané:  268x

Puškar, poutní, posvátné město v Indii

 

Puškar ghátaPuškar gháta (Xenyie Suhayila Komersa)

Gháta 

Sedím na ghátě, schodech, vedoucích od chrámů k posvátnému jezeru. Mám zavřené oči, ponořená sama do sebe, mimo prostor a čas. Hluk kolem mne se pomalu vytrácí…

Cítím dotek na své sukni, další a další dotek, vzdálené hlasy, chichotání. Zvolna se vracím zpátky, zvedám víčka a vidím usměvavé zvědavé oči skupinky žen a jejich dětí. Diví se, co to dělám, je pro ně zvláštní, že bílá žena medituje na břehu posvátného jezera. Řeč gest rukou, těl a očí, úsměvy. Objevuje se niterné souznění. Loučíme se vzájemnými úklonami s rukama sepjatýma před srdcem.

Jedna žena se uklání hluboko a podává mi bankovku. Jsem překvapena, proč mi podává peníze, nechci je přijmout. Nemám co prodat, jsem tu jen já sama. Ale žena mi gesty dává najevo, že jsem pro ni vyjímečná. Je pro ni důležité, abych dar přijala. Plním tedy její přání. Dar přijímám s hlubokou úklonou. Zvláštní pocit, sounáležitost od srdce k srdci, od duše k duši.

Namasté….

 

Bílý chrámBílý chrám (Xenyie Suhayila Komersa)

Bílý chrám a Kálí

Vínová a oranžová barva. Vínové hábity, oranžové šály, sandály, kytara, bubínek. Skupinka Evropanů zpívá, tančí, skáče, dovádí. Propadáme se do energie svátečního průvodu. Je mi příjemně, bavím se, ale už zase potřebuji být sama. Vydat se na svou pouť.

Jdu pomalu neznámými místy, poutník bez identity, vínový neforemný hábit, unavené tělo, duše otevřená všemu, co potkám.

Přicházím k chrámu z bílého kamene. U vchodu obrovský obraz bohyně Kálí. Zlobou zkřivený obličej, radost z ničení, lebky v rukách, nohama dupe v mrtvých tělech. Stojím a nechávám na sebe působit symbol smrti, transformace, ničení všeho, co je třeba, aby odešlo. Je mi špatně.

Vstupuji dovnitř chrámu. A tam, uprostřed příjemné dvorany zurčí fontána, její vodou je omýván vztyčený, kamenný lingam, chráněný rozkvetlým, voňavým stromem. Symboly života.

Ničení Tvoření

Smrt Život

Nenávist Láska

Spojení

Tantra

Mám pocit, že omdlím, potřebuji si sednout, není kam. Kdosi mne chytá za ruku. Je to mnich, který se stará o tento chrám. Usmívá se a naznačuje mi, ať v klidu dýchám. Dýcháme spolu, hledíme si do očí a já znovu cítím pevnou půdu pod nohama. Ukláním se, děkuji a chci odejít. Mnich mne zadrží a zve mě k oltáři. Odevzdávám se tomu, co se děje a následuji ho.

Z misky na oltáři nabírá trochu vody, podává mi ji. Napij se… Chvíle obav o zdraví až panika… Voda je jistě z jezera, kde se davy lidí koupou….. Překonávám strach a piji, přijímám vodu, jako symbol Indie ve všech jejích protikladech. Mnich mě lehce pohladí po tváři, dotkne se prstem místa mezi mým obočím. Pronáší slova, kterým nerozumím, přijímám energii, která mnou prochází.

Vzájemná úklona a hluboká úklona k symbolům života uprostřed chrámu.

Omámená vycházím ven. Na zemi, pod obrazem bohyně Kálí, leží žlutobílý květ orchideje. Symbol nevinnosti a čistoty. (Další den, při zasvěcení do energie Bohyně Sávitrí, zjišťuji, že její barvy jsou bílá a žlutá)

Namasté ....

Červený chrámČervený chrám (Xenayie Suhayila Komersa)

Červený chrám a západ slunce

Pokračuji dál ve své cestě, blíží se večer. Toužím najít klidné místo, kde bych mohla sledovat západ slunce. Přeji si být sama, nikým nerušena. Ulička, kterou jdu, mě vede ke schodům. Vystupuji po nich a najednou jsem u brány chrámu z červeného kamene. Chrám je prázdný, mimo oblíbená místa poutníků. Jsem moc spokojná, zabloudila jsem na správné místo. Od brány vedou kolem chrámu hradby s věžičkami. Nikde nikdo, ticho, klid. Vylézám na jednu věž. Přede mnou se otevírá výhled na město, jezero i zapadající slunko.

Posadím se a užívám si plnými doušky krásy okolo. Mám hlad. Zakusuji se do sušenky a jablka. Zbytek jídla odkládám nedaleko sebe. Zavírám oči a usínám. Když se probudím, sedí vedle mne opice, dojídá mé jablko a ptáci zobají drobky ze sušenky. Rudé slunce se schovalo za obzorem.

Namasté ....

Co jsem v Indii pochopila a uvědomila si a přenesla do běžného života?

Každý den, každá procházka, nákup, výlet může být "poutí". Stačí trošku rozšířit své vědomí, malinko zaměřit svou pozornost na zázračnou realitu, která je okolo mne (ale i  ve mně), lehce ztišit samomluvu mysli, jemně otevřít své srdce, zaslechnout a poslechnout hlásek vnitřního dítěte plný hravosti, nevinnosti a důvěry. A zázraky  každodennosti přicházejí na mé pouti životem.

Namasté....

www.savitri.sk

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Už ste čítali?